Oslavy stoletého výročí založení sboru v Nalžovicích.

Hasiči v Nalžovicích a na Chlumu slavili krásné, stoleté výročí, kdy byl dne 3. ledna 1926 sbor dobrovolných hasičů ustavující schůzí založen. Možná se zde mnozí podiví, jak je možné, že takový silný sbor je tak mladý, ale vysvětlení je samozřejmě historické. Pro samostatný sbor se nalžovičtí rozhodli až v pozdější době, coby již zkušení hasiči, neboť do té doby spoluvytvářeli sbor spolu s vedlejší obcí Křepenice, který byl založen již v rocce 1891 a je dost možná nejstarším sborem v župě povltavské. Toto sepětí trvá dodnes, tyto sbory mají společnou nejen historii hasičskou, ale i lidskou. Obě obce se nacházejí v prostoru, který byl za II. světové války Němci násilně vysídlen a veškerý život obcí a sborů na dlouhé roky utichl. 

Nalžovice jsou živá a sportovně laděná obec se silnou hasičskou základnou, která se odvíjí především od faktu, že se tam intensivně věnují dětem. Práce s dětmi a mládeží nejen v rámci požárního výcviku, požárního sportu a řekněme občanské a vlastenecké výchovy, je v podstatě samotným základem úspěchu obcí v zápase s vylidňováním zěmě i vesnic. Děti, které se odmalička společně scházejí a cvičí v hasičských dovednostech, vytvářejí pevná, doživotní přátelská a sousedská pouta, která udržují v obci život a způsobují, že se děti po ukončení vzdělávacího procesu z obce neztrácí. Zůstávají v ní, budují ji, starají se o ni a jsou na ni hrdí. Ti, kdo se takové práci s dětmi a mládeží věnují, ví velmi dobře, co to stojí. Takoví nadšenci v podstatě nemají volný čas, o víkendech s dětmi trénují, nebo jezdí po soutěžích, organizují pro ně tábory a jiné aktivity. Svůj život a um věnují obci a její budoucnosti. Žádná důležitější a silnější sociální skupina s tak silným vlivem na obecní život v Čechách není. A v Nalžovicích takové lidi mají. Mají tam také osvícenou starostku, paní Janu Pšeničkovou, která si je dobře vědoma, že mé předešlé řádky jsou pravda a tak hasiče podporuje, jak jen je to možné. I to je opravdu důležité. Nejen její jméno tedy visí na pomyslné nástěnce patriotů Nalžovic, ale také jména Dejmková, Mašková, Boučkovi či Litoš. Ti tvoří současnou mentální základnu sboru. 

Nalžovičtí hasiči mají historické kořeny pevně v genech, k čemuž samozřejmě přispívá i historiická technika, o kterou skvěle pečují. Všichni si mohou sáhnout na starý vercajk, který voní staletím a leskne se po dotecích rukou dávno mrtvých předchůdců, ale i dědů a otců, kteří ještě žijí. I tohle skvěle pomáhá vyztužovat pouta, která člověka k jeho obcí víží. Dodnes mají ve výzbrojně nádhernou Smékalovu koňskou stříkačku z roku 1926, DS šestnáctku z původně též Slatiňanské Smékalovy továrny na hasicí zařízení, z roku 1954, obě zachovalé původní v inventáři sboru, nebo krásný hasičský vůz Daimler-Benz z roku 1940, se zdvihovým objemem  2214 ccm, který získali v sedmdesátých letech. Pravděpodobně se jedná o pozůstatek německého obsazení za protektorátu. Zároveň však používají techniku modernější, třeba na této oslavě představenou modernizovanou a repasovanou CAS Tatru 815. 

Díky všem těmto vlivům se dnes můžeme dívat na miniaturní hasiče, jak dříve než pořádně chodí, umí utíkat s proudnicí, můžeme být svědky krásných událostí, jako je požehnání kněze nové technice, můžeme obdivovat práci profesionálů, kteří předvádí zásah vyproštění zraněného z vozidla pomocí hydraulické techniky, můžeme posedět při dobrém jídle a pití s příbuznými, přáteli, sousedy, sestrami a braty hasiči, se svými nejbližšími, staří i mladí, při krásné oslavě.  Děkuji, že jsem byl pozván a směl se zúčastnit.

 Pro vaše potěšení jsem několik fotografií přiložil.

Pro ty, kteří neznají, jsem si dovolil též níže do přílohy v PDF přiložit i historii zmíněné Smékalovy továrny na hasičskou techniku, jejíž kořeny jsou dodnes k vidění v hasičském muzeu v Čechách pod Kosířem, původním místě zrodu továrny.